S hormony se už kamarádíme

Když jsem přemýšlela, čím začít tenhle článek, tak mě napadala úplně jiná slova. Ale pak jsem si sedla ke svému pracovnímu stolu, podívala se před sebe na můj krásný výhled, zaposlouchala se do zvuků zpívajících ptáčků a řekla jsem si, že prostě musím začít touhle fotkou. No není to fajn? :-)

20150531_141304

V takovém prostředí se tvoří krásně. Zvlášť po tak úžasném, energizujícím víkendu, který mám za sebou já. Pár měsíců jsem uvažovala nad kurzem Hormonální jógové terapie podle Dinah Rodrigues. Věděla jsem, že jistá paní pořádá kurzy v Praze. Jenže já jsem se o tuhle tematiku začala zajímat právě ve chvíli, kdy jsem se z Prahy odstěhovala. Nechávala jsem v sobě myšlenku nějakou dobu uzrát a právě ve správnou chvíli to přišlo. Lektorka kurzů už pro mě není jen anonymní osobou, ale získala jméno – Adéla Vaculíková. Domluva s ní byla úžasná a opravdu rychlá. Během pár dnů bylo jasné, že kurz v Mladé Boleslavi proběhne a já se začala neskutečně těšit. Kurz jsme měly vypsaný asi 2 měsíce předem, takže se pořád zdál strašně daleko. Najednou tu ale byl pátek a zbývala jen jedna noc. Vylezlo spoustu otázek. Jaké to bude? Co tam vlastně budeme dělat? Co tam bude za ženské? Mladé? Staré? Budeme si rozumět? A hlavně – jaká bude lektorka?

Na všechno by se dalo odpovědět jendím slovem, ale nepředbíhejme. V sobotu ráno se sešla parta žen různého věku a žádná nevěděla, co čekat. Trošku nervózně jsme si rozprostřely podložky po sále a čekaly, co bude. Všechny jsme už potkaly lektorku, která nás mile uvítala hned u recepce. Ta pravá vlna energie s ní ale přišla až po příchodu do našeho zaplněného sálu. Blondýnka s velkýma očima a neuvěřitelně pozitivním nábojem všude kolem sebe. Víkend jsme začaly vzájemným představením a ač to možná pro některé z nás bylo pouštění cizích lidí do soukromí, nakonec to bylo jen a jen dobře. Zjistily jsme, že všechny toho máme spoustu za sebou bez ohledu na věk. Slyšely jsme příběhy žen, které si vybojovaly místo na tomhle světě, stejně jako žen, které jsou nešťastné, ale mají vůli to změnit.

Celý víkend se pak nesl v duchu tréninku sestavy, proloženého příjemným povídáním na různá ženská témata. Najednou se nikdo nebál. Bavily jsme se otevřeně i o tématech, která jsou často tabu – bohužel. Přitom všechna témata jsou naší součástí a každá žena by měla mít někoho, s kým je může rozebírat. V sobotu večer jsem domů přijela příjemně unavená a cítila jsem, že moje vnitřní žena je ráda za to, co pro ni dělám. Dneska, v neděli, se mi domů ani moc nechtělo. Víkend utekl a najednou byl konec. Vždyť ještě nedávno jsem se tak těšila a už je po? No však to všichni známe, tak to prostě je. Každopádně dneska po příjezdu domů jsem se cítila velmi nabitá energií. Ne jen tak nějakou energií, kterou můžu použít na nějaký sport, nebo práci v domácnosti apod. Energií, kterou moc ráda vkládám do svého života. Energií pracovat na sobě a dosahovat svých cílů. Energií milovat sama sebe.

Tento jediný víkend neprovede s našimi těly zázraky (i když věřím, že Adélčina energie v nás zůstane dlouho:-) ). Teď záleží jen na každé z nás, abychom svůj život posunuly tam, kam chceme a získaly od něj to, co nám schází ke štěstí. Adélka je úžasná osobnost, která nepracuje. Ona žije v duchu své životní filosofie a pomáhá jiným ženám. A to je velký rozdíl. Na jejich kurzech je vidět, že své znalosti předává s láskou a že ji opravdu baví nám ostatním pomáhat a ukazovat nám tu lepší cestu. Moc bych si přála, abychom se třeba za rok zase všechny sešly a řekly si, kam se naše životy posunuly. V tuto chvíli už mi zbývá jediné – Adélko DĚKUJU! 😉

Přehled kurzů a bližší informace přímo na stránkách Adélky:

http://www.hormonalni-joga.cz/

Pohankový knedlík

Jak už víte, tak se doma nesnažíme nahrazovat za každou cenu všechno. Kdysi jsem už zkoušela nějaký knedlík, ale byla to katastrofa bez jakékoliv chuti. Celkem nedávno se mi povedly dobré bramborové knedlíky. Ale přeci jen jsou jídla, ke kterým se prostě hodí nejvíc klasický knedlík. No a teď co s tím? Z jaké mouky? Jak mi to nakyne? Dneska jsem se rozhodla vyzkoušet knedlík z pohankové krupice a rozhodně můžu říct, že u nás si své místo získal. Mělo to jen jednu vadu – konečně se mi povedl dobrý knedlík a partner má rozjetou alergii i s rýmou, takže si ho nevychutnal :-/ 😀 ale za sebe můž říct, že byl fakt dobrý 😉

Suroviny:

pohanková krupice (asi 10 lžic)
2 dcl vody
2 vejce
1 lžíce bezfosfátového prášku do pečiva
sůl

Postup:

V kastrůlku si dáme vařit vodu a ve chvíli, kdy začne vřít ji odstavíme, osolíme a vmícháme 3 menší lžíce krupice, aby nám vznikla hustší kaše. Těsto necháme vychladnout (nechceme ho úplně studené, jen takové vlažnější :-) ), vyklepneme do něj vejce, přidáme prášek do pečiva a podle potřeby přisypáváme krupici. Zpracujeme si bochníček a vaříme ho na pařáčku pokrytém utěrkou 15 minut. Knedlík opatrně vyndáme a propíchneme špejlí na několika místech. Necháme ho chvilinku odpočinout a můžeme podávat.

Knedlík byl opravdu dobrý. Není dusivý, v omáčce se nerozpadl, ale na jazyku se rozplýval :-) Z tohoto množství byl jeden menší knedlík na 3-4 porce.

Pohankový knedlík

Pohankový knedlík

Pohankový knedlík

Pohankový knedlík

Segedín

Nejsem nijak extra omáčková, ale už pár týdnů mám chuť na segedín. Minulý týden jsme šli na oběd a měli ho zrovna v polední nabídce, tak jsem si říkala, že už bych ho měla konečně udělat. Jenže co k němu? Brambory, ani rýže se nehodí a bramborový knedlík taky ne. No a těstoviny nejíme… Dneska jsem se do segedínu pustila a výsledek? Nepublikovatelná fotka mě samotné, jak si užívám poslední kapky na talíři :-) Ano, segedín se moc povedl.

Suroviny:

1 kg vepřové plece
2 cibule
100 g másla
500 g kvalitního kysaného zelí
2 lžíce rýžové mouky
200 ml smetany ke šlehání
sůl, pepř, kmín, červená paprika

Postup:

Jak je tahle omáčka výborná, tak je strašně jednoduchá. Cibule si nakrájíme nahrubo a necháme zesklovatět na másle. Přidáme maso nakrájené na větší kostky a počkáme, než se zatáhne. Maso osolíme, opepříme, posypeme kmínem a hojně i červenou paprikou – já dávám tak půl sáčku. Necháme jen pár vteřin opéct a podlijeme asi 3 dc vody. Přikryjeme pokličkou a vaříme téměř do změknutí. Podle potřeby podléváme. Poté přidáme do hrnce zelí i s nálevem, ve kterém bylo a necháme vařit. Hotovou omáčku zahustíme rýžovou moukou rozmíchanou ve vodě a po chvilce přilijeme smetanu. Necháme prohřát a pak už si můžeme pochutnávat :-)

Segedín s pohankovým knedlíkem

Segedín s pohankovým knedlíkem

Pomalu pečená krkovička

Doma máme někdy docela zajímavé podmínky. Já chci maso omezit a partner by ho zase rád zavedl častěji. Je to pár týdnů, co přišel s myšlenkou Palea. Mě ten koncept přijde sice zajímavý, ale nejsem masožravec. Maso si dám jednou za čas, ale že bych ho musela mít denně, natož několikrát denně, to teda opravdu ne. No a v týdnu dokonce přišel s tím, že by chtěl zkusit krkovičku. Že mu bylo řečeno, že to je fajn zdroj tuku a jestli bych ji udělala. No udělala, ale jak? Nemáme rádi podrážky, ale krásně měkkounké křehké maso. Poslední dobou mě nějak nebaví hledat recepty a vařit podle nich, takže i tady to dopadlo stejně. Udělala jsem, co mě napadlo a děj se vůle boží. Výsledek byl takový, že i já jsem si přidala a celou dobu jsem říkala, že to je jako máslíčko. Krásně šťavnaté. Přítel mi u oběda zase prozradil, že tajně doufal, že to zvládne užvejkat a že se to bude dát jíst. Maso ale předčilo i jeho očekávání a byl v sedmém nebi. Prý už si mě teda může vzít. No to kdybych věděla, tak piluju krkovičku už dááávno :-)

Suroviny:

4 plátky krkovičky (cca 2 – 3 cm)
6 červených cibulí
pepř
grilovací koření (pozor na složení)

Postup:

Maso si očistíme a případně nakrájíme, pokud máme vcelku. Dáme do mísy, zasypeme grilovacím kořením a polijeme olejem. Pořádně promícháme, aby se směs dostala úplně všude. V uzavřené míse dáme do lednice a necháme odpočívat minimálně do druhého dne. Já marinovala od pátečního odpoledne do nedělního rána a vyplatilo se :-) Mísu vyndáme z lednice alespoň půl hodiny před pečením, aby se maso srovnalo. Připravíme si cibuli na měsíčky a plátky masa s ní v pekáčku poklademe, posypeme ještě jednou grilovacím kořením a pepřem a přiklopíme. Pečeme v troubě vyhřáté na 170 st. 2 hodiny. poté pekáč odkryjeme a pustíme gril. Po 15 minutách plátky otočíme a necháme 15 minut grilovat i  z druhé strany.

První porci jsme měli s rýží natural a bylo to možná lepší, než s dnešní jasmínovou rýží. Ať tak či tak, bylo to moc dobré 😉
 

Pomalu pečená krkovička

Pomalu pečená krkovička

Makové mléko

Jako malá jsem mák nemusela. Šišky s mákem, buchty atd. se mi vyhýbaly obloukem. Raději jsem si dala jablečnou náplň nebo ořechy. Ale poslední dobou mu přicházím nějak na chuť. A taky mě láká jeho vysoký obsah vápníku a dalších úžasných a důležitých látek. Jenže je tu jedno velké ALE. Kdo a hlavně na čem ho namele? Kupovaný mletý je většinou doslazovaný a i kdyby ne, tak ten nekupuju. Máme sice možnost půjčit si mlýnek, jenže ta práce… A pak taky, co si budeme povídat, zrníčka mezi zuby nejsou zrovna sexy :-) A proto je pro nás ideální makovou pochoutkou právě makové mléko. Má vynikající chuť a nikde ani zrníčko 😉

Suroviny:

1 hrnek máku (stačí nemletý)
3 hrnky vody

Postup:

Mák si propláchneme a zalijeme větším množstvím vody. Necháme alespoň 12 hodin odležet a poté hmotu vyklopíme do mixéru. Přilijeme 3 hrnky vody a mixujeme. Já vždy tak 2 minutky mixuju, pak minutu počkám a ještě jednou zopakuji. Poté si směs přecedíme přes platýnko. Pokud se nám mléko zdá husté, můžeme dodat ještě trochu vody. Já mám raději, když je hustší a krémovější. Skladovat můžeme v lednici asi 3 dny, ale pokud máte rádi mák, tak vám tak dlouho určitě nevydrží :-)

Makové mléko

Makové mléko