Pizza

Při vynechání lepku z našeho života jsme se nesnažili za každou cenu napodobovat chutě lepkových jídel. Spíš se snažíme najít alternativu a zvykáme si na chutě nové. Ani od této pizzy se nedá čekat chuť jako z pizzerie, ale my ji máme rádi. Je přirozeně bezlepková a rychlá. Navíc v ní nejsou kvasnice, takže se nemusí složitě zadělávat těsto a nechávat kynout. Vyzkoušejte a uvidíte, že si pochutnáte 😉

Suroviny:

1 sklenička pohankové mouky
1 sklenička bílého jogurtu (ideální je Hollandia)
1 lžíce oleje
1/2 prášku do pečiva bez fosfátů
špetka soli

Postup:

V míse smícháme mouku s jogurtem, solí a práškem do pečiva. Když je těsto propracované, přidáme teprve olej. Skleničky stačí opravdu malé, cca 150 ml. Hotové těsto má takovou vlhčí konzistenci, ale to je v pořádku. Stěrkou na těsto ho rozetřeme na plech vyložený pečícím papírem. Jelikož je těsto opravdu vlhčí a my chceme tenounkou vrstvu, tak si pomáhám tím, že si stěrku zakápnu olejem. Krásně mi pak těsto uhladí. Takto připravený korpus pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů asi 15 minut. Poté si plech vyndáme, potřeme omáčkou (já používám protlak, česnek a oregáno) a obložíme podle chuti (na fotce sušší salám, hermelín a cherry rajčátka). Vrátíme do trouby a pečeme ještě asi 15 minut na 200 stupňů, ideálně pod grilem.

 

Pizza

Pizza

 

Plněné závitky

Včera večer jsem přemýšlela, co dneska uvařím a jako obvykle mě napadla rýže. Já miluju rýži – nejvíc kvalitní jasmínovou a basmati, ale zavděčíte se mi jakoukoliv :-) Jenže jsem tu rýži chtěla nějak zaonačit, aby to bylo tak nějak zvláštní a ne nudné. Přemýšlela jsem kam s ní a vzpomněla jsem si, že mám doma rýžový papír. Říkáte, že to je trochu moc rýže najednou? No tak pozor, přítel poznal, že jí rýži asi u 5. sousta, když jsem mu napověděla.

Suroviny:

8 rýžových papírů
1 větší sklenice rýže (myšleno před vařením)
1 balení uzeného tofu
1 červená paprika
1 cibule
2 lžíce lahůdkového droždí
sójová omáčka (já používám Tamari)
1 lžička kvalitního grilovacího koření
4 plátky sýra

Postup:

Na pánvi si orestujeme na drobno nakrájenou cibulku a přidáme k ní kousky papriky. Po změknutí přidáme najemno nastrouhané tofu, sójovku, koření a lahůdkové droždí. Připravenou směs promícháme s uvařenou a vychladlou rýží (stačí jen tak vychladlá, abychom si nepopálili ruce:-) ). Připravíme si mísu s teplou vodou. Rýžový papír několikrát promáchneme v míse s vodou a položíme si ho na prkénko. Doprostřed dáme půl plátku sýra a na něj menší hromádku rýžové směsi. Nejprve přiklopíme boční okraje dovnitř, poté vrchní dolů a dobalíme zbytek. Hotový závitek pokládáme rovnou na plech vyložený pečícím papírem, aby se nám nepřilepil k podložce a poté neroztrhl. Připravené balíčky dáme do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečeme asi půl hodinky pod grilem. Pokud gril nemáte tak prostě pečeme, dokud nejsou na povrchu křupavé :-) Vynikající přílohou bylo podušené červené zelí.
Tahle dobrota se výborně hodí i jako svačinka na cesty a plnit se dá čímkoliv, takže určitě vyzkoušejte 😉

Závitky

Závitky

Koktejl z mandlového mléka

Mléčné výrobky se doma snažíme omezit a proto nahrazujeme i klasické mléko. Když dělám ranní smoothie, tak většinou používám vodu, ale jsou koktejly, kde to „mléko“ prostě být musí:-) Jedním z nich jsou i oblíbené ovocné shaky jako je jahodový nebo banánový. Raději si počkám do léta na voňavé poctivé jahůdky, ale ten banánový si můžeme udělat kdykoliv.

Suroviny (2 porce):

100 g mandlí (já používám neloupané)
800 ml vody
2 banány

Postup:

Večer si mandle zalijeme studenou vodou a necháme je přes noc odpočinout. Ráno vodu slijeme a mandle pořádně opláchneme. Vsypeme je do mixéru a přidáme 800 ml vody. Mixujeme asi 2 minutky. Na pohled je poznat, kdy už máme mandle jemňoučké. Vezmeme si nějakou větší sklenici nebo mísu a dáme do ní cedník a přes něj plátno. Mandlové mléko scedíme, abychom dostali krásnou čirou tekutinu. Já to většinou dělám tak, že mléko sliji přes jemné sítko třeba 3x za sebou, protože se mi nechce používat látku :-) Mléko si vrátíme zpět do vypláchnutého mixéru a přidáme 2 nalámané banány. Lehce promixujeme a nalijeme do skleniček. Posypeme skořicí a už si jen vychutnáváme tu dobrotu 😉

Banánový koktejl

Banánový koktejl

Palačinky

Už jsem říkala, že sladká jídla nemusím? Asi ano… Ale palačinky? Ty prostě jednou za čas neodmítnu. Teď se teda trochu bojím, jestli se to u mě s narůstajícím věkem neláme a nezačnu milovat sladké:-) No každopádně tyhle palačinky jsou opravdu vynikající. Jemné, vláčné a naplněné nějakou dobrotou prostě luxusní. Dělám je slaboučké a první je zásadně testovací, ale ty ostatní už jsou dokonalé.

Suroviny:

200ml mléka
100 g mouky (60 pohankové, 40 rýžové)
10 g mandlové moučky
1 vanilkový cukr
1 vejce
špetka soli

Postup:

Vyšleháme si vejce s cukrem a mlékem a přisypeme mouku, strouhané mandle a špetku soli. Těsto necháme alespoň 15 min odpočinout a pak pečeme jako klasické palačinky na vymazané pánvi. Zrovna ty focené jsme měli s jogurtem, broskvemi a kakaem. Jinak je moc dobrá jednoduchá varianta, kdy palačinku posypu jen třtinovým cukrem a skořicí.

Pozn.: Pokud nemáme žádné mléko, ani rostlinné, tak se nic nestane, pokud použijeme vodu. Stejně tak pokud nemáte mandlovou moučku (nebo jste líní vytáhnout to struhadlo, které je za vás nastrouhá jako já), tak je klidně můžete vynechat. Těsto krásně drží.

Palačinky

Palačinky

Tofu pomazánka se sušenými rajčaty

Pomazánky jsou výborná záležitost. Můžeme mít v lednici pořád nějakou a pořád se dá vymýšlet nějaká nová. Stačí obměnit třeba jen jednu ingredienci. Většina takových těch klasik je ale se základem z tvarohu, másla a jiných mléčných výrobků. Tahle dobrota vznikla dost spontánně, tak se prosím nezlobte, že množství ingrediencí není úplně přesné. Zkrátka inspirujte se surovinami, ale dochuťte si podle svého.

Suroviny:

1 balíček tofu natural
asi 7 kousků sušených rajčat v olivovém oleji
2 stroužky česneku
sůl, pepř, bazalka
1 lžíce oleje od rajčat

Postup:

Je to dokonale jednoduché. Vše dáme do mixéru (tofu pokrájíme na kostky) a mixujeme, dokud nám konzistence nevyhovuje. Krása. Pak už jen namazat na naše oblíbené pečivo nebo nějaké plátky a nebo jen se zeleninou. Je to výborný zdroj bílkovin, takže pokud si dáte kopeček této pomazánky a k tomu zeleninový talíř, tak máte výbornou a lehkou večeři.

Tofu pomazánka se sušenými rajčaty

Tofu pomazánka se sušenými rajčaty

Člověk míní, život mění

Pravděpodobně všichni známe takovou ty situaci, kdy se pro něco rozhodneme – víme, že to myslíme tentokrát opravdu vážně – a uběhne pár dní a všechno je ve starých kolejích. Já většinu svého života bojovala s nadváhou. Zdravé jídlo je pro mě už dneska víceméně samozřejmost (chybovat je lidské), ale se cvičením jsem měla vždycky problém. No a to byly vždycky právě ty chvíle, kdy se u mě potvrzovalo, že člověk míní a život mění. Několikrát jsem se do toho už opřela. Začala jsem pravidelně cvičit a během pár dní, max. 2 týdnů se něco stalo – nachlazení, problémy v rodině, nemoc, atd… Zkrátka něco, co jsem si možná i v duchu přitáhla a pak jsem si (opět v duchu) říkala: uf, můžu zase přestat na chvilku. Jenže jak jsem vynechala cvičení třeba na pár dní, tak pak byl návrat ohromně těžký a pravděpodobnost, že znovu budu cvičit někde na nule. Bohužel.

Ale jelikož vím, co chci a vím, že chci být zdravá, štíhlá a fit, tak tuhle svou vizi neopuštím a minulý týden jsem se do ní pustila znovu. A hádejte, co? Jsem nemocná. Moje tělo nezklamalo a opět si mě testuje. Jenže tentokrát jsem na něj už připravená a nenechám se zlomit. Včera jsem si dala jen jógu, ale dneska mě čeká HIIT a jsem rozhodnutá do toho jít. Tělíčko si musí zvyknout, že ta kdo teď bude rozhodovat jsem já. Samozřejmě si svého zdraví vážím a nechci ho nijak ohrožovat, ale chci překonat tu kouzelnou hranici, kdy je to o lenosti a kdy jsou důvody vážné.

Zároveň když jsem ale nemocná, tak se mi nic moc nechce dělat. To určitě znáte taky. Nesnáším ale pocení. Hrozně mi to vadí a proto v posteli s hrnkem čaje nevydržím. Raději si pustím nějaký hezký film nebo seriál a nechávám se trochu unášet. A protože chci zůstat motivovaná, tak jsem si dříve pouštěla epizody The Biggest Loser. Super, ale návykové, jelikož doukoukáte jeden díl a máte potřebu si pustit další. Včera jsem objevila nový seriál s Jillian Michaels – Losing it with Jillian. A musím říct, že se mi to celkem líbí. Tyhle seriály obecně jsou fajn. Jednak, jak už jsem psala, nakopávají motivaci a jednak nejsou dabované, ani otitulkované, což je super pro trénink angličtiny. Doma koukáme většinou na originální znění filmů, ale s titulky. A to člověk vždycky v pohodlnosti nechá oči sklouznout právě dolů na ty bílé řádky. Ale zpět k Losing it. Proč o tom píšu zrovna dneska? Před chvilkou jsem dokoukala jeden díl, který mě opravdu zaujal.

Spousta lidí svádí svou nadváhu / obezitu na geny. „To moje mamka byla vždycky silná.“ „Babička je taková naše kulička“ „A táta? Ani nemluvit“ Ano, genetika má svůj podíl, ale zamýšleli jste se někdy nad tím v jakém smyslu? Samozřejmě, všichni v sobě máme určité předpoklady k nějakým nemocem, tělesným proporcím apod. Ale ohromný vliv na naše zdraví, tělo a psychiku mají i tzv. tajné programy. Ty si neseme s sebou celý život a vznikají od brzkého dětství. Mnohdy si ani nemusíme uvědomovat, že zrovna toto v sobě máme a co všechno to ovlivňuje. V tomto díle (https://www.youtube.com/watch?v=OV0zEngmsX8) se tajné programy objevily u obou dívek. Pocit nutnosti, že se musí starat o matku a nedůvěra v lidi kvůli odchodu otce. Já se momentálně hodně zabývám odhalováním svých vlastních tajných programů a mnohdy jsem opravdu překvapená, co o sobě zjišťuji. Pokud i vy ve svém životě řešíte nějaké problémy a divíte se, co za tím je, zkuste se nad tím zamyslet, kde to vlastně mohlo vzniknout. Během krátké doby se k tomuto tématu na blogu vrátím a určitě vám sem dám zajímavý článek.

Vědci už potvrdili, že naše zdraví je ovlivněno až 7 generací zpět. Zamysleme se proto nad tím, jak dnes ovlivňujeme zdraví svých potomků a jejich dětí. Pokud vidíme, že my máme nějakou zdravotní zátěž a nějaké nemoci, jak asi dopadnou oni? Pokud se my něčím stresujeme, nepřenášejme to na děti. Ony opravdu nejsou splachovací, i když to tak někdy vypadá.

Krásný pátek vám všem, Lucka

Muffinky

Právě jsem zjistila, že mi tu chybí jeden zásadní recept. Když jsme přešli na bezlepkovou stravu, tak jsem začala samozřejmě vymýšlet, co péct. A to je docela zajímavé, protože dřív jsem skoro nepekla. Jednou za čas jeden koláč, který se nám točil pořád dokola. Ale teď je pro mě celkem výzva zkoušet různé dobroty. A jednou z prvních dobrot, do kterých jsem se pustila byly muffinky. Hledala jsem recept, který samozřejmě nebude z žádné směsi, ale z čisté mouky. Pak už jen koupit košíčky a hurá do nich.

Suroviny:

100 g másla
80 g cukru
1 vanilkový cukr (opravdu vanilkový a ne vanilinový)
40 g jemně nastrouhaných ořechů (můžou být i mandle – chuťově nejsou tak výrazné)
150 g rýžové mouky
1/2 prášku do pečiva
4 vejce
1 jablko
+ co kdo má rád

Postup:

V míse si vyšleháme vejce s cukrem a rozpuštěným (vychladlým) máslem. Přidáme ořechy, mouku a kypřící prášek a pečlivě promícháme. V této fázi si do těsta můžeme přidat prakticky cokoliv. Mně se osvědčilo přidat jedno nastrouhané jablíčko – muffinky nejsou suché, ale naopak jsou krásně vláčné. Kombinace jablíčka, rozinek a skořice je vynikající. No a protože mám doma čokoholika, tak se u nás usídlila i varinta, kdy do košíčku, ve kterém je už nalité těsto lehce vmáčknu kostičku kvalitní čokolády. Když máme těsto hotové, rozdělíme ho tedy do připravených košíčků. Všechny recepty vycházejí na 12 košíčků, ale já jich dělám 16. Jednak jich máme víc a jednak, a to hlavně, sníme menší porce. Pečeme v horkovzdušné troubě vyhřáté na 170 st. asi 15 minut.

Muffinky

Muffinky

Tofu karbanátky

Maso se u nás doma skoro nedělá. Mě nijak extra nechutná a taky vím, že mi nedělá dobře a přítel ho naštěstí moc nevyžaduje (i když v restauraci si dobrý steak dá rád). Ale dobré karbanátky mi jednou za čas na talíři chybí. Jenže kdo říká, že musí být z masa? Můj problém je, že když si vymýšlím co vařit, tak je to vždycky od oka a co dům dá. A když to pak chci zopakovat, tak vlastně nevím, co jsem tam tenkrát dávala. Takže tenhle blog je tak trochu i moje pomůcka, abych příště, až zase dostaneme chuť na ty výborné karbanátky věděla, z čeho vlastně byly. A jelikož variací je spousta a spousta, tak dneska jsme si pochutnali na karbanátkách z tofu.

Suroviny:

1 balíček uzeného tofu
1 větší mrkev
2 vejce
2 stroužky česneku
1-2 cibule (záleží, jak moc ji máte rádi)
1/2 hrnku pohankových vloček
sůl, pepř, majoránka

Postup:

Mrkev i tofu si nastrouháme najemno – v objemu by nakonec mělo být zhruba stejně obojího. Přidáme vejce, koření, cibuli, česnek a asi tak půl hrnku vloček. Konzistentně je těsto trochu šťavnatější než na klasické karbanátky a rozhodně se ho nesnažíme vločkami zahustit tak, aby vytvořilo jednu hroudu. Dáme jen nezbytné minimum. Někdy je dokonce nedávám vůbec. V tomhle receptu ale jsou hlavně proto, že se doplňují s tofu a vytváří zdroj kvalitních bílkovin. Pak si můžeme dávat placičky buď na pečící papír nebo klasicky na pánev a smažíme do zlatova. My jsme si k nim dali lehce orestovanou brokolici a šťouchané brambory s lahůdkovou cibulkou.

Tofu karbanátky

Tofu karbanátky

Belgické vafle

Máte rádi vafle? Já si až do včerejška myslela, že je vlastně ráda nemám. Palačinky na sladký způsob si ráda dám jednou za čas, ale vafle jsem snad nikdy nejedla. Možná jednou nějaké někde z obchodu a jelikož mě nezaujaly, tak jsem po nich znovu netoužila. Mamka ale chtěla k Vánocům vaflovač a včera jsme ho u ní zkoušeli. No a abychom z toho my s přítelem taky něco měli, tak se dělaly vafle bezlepkové. Koukla jsem na net a podle jednoho lepkového receptu jsem vyměnila mouky. A světe div, byly výborné. Pekla jsem je včera odpoledne a ještě před chvilkou jsem si na jedné pochutnala. Jedním slovem – LUXUS!

Suroviny:

200 g pohankové mouky
100 g rýžové mouky
12 g bezfosfátového prášku do pečiva
1/2 l mléka (klidně dejte jakékoliv rostlinné)
50 g cukru
1 vanilkový cukr
100 g másla
2 vejce
špetka soli

Postup:

Nejprve vyšleháme vejce s máslem a cukrem. Pak vmícháme mouku, mléko, sůl a prášek do pečiva a vytvoříme krásně jemné těsto. Necháme asi 10 min odstát a pak pečeme ve vaflovači. Já dala na jednu vafli 3 lžíce těsta a bylo jich celkem asi 12. Důkaz, že byly vynikající jsem měla v tom, že i těm, kteří si dali normální lepkové, chutnaly ty moje mnohem víc.

Je na každém z vás, čím si svou vafli obloží, ale pro inspiraci – na některých byla marmeláda a šlehačka, na jiných šlehačka s kakaem a dneska marmeláda se zakysanou smetanou. Všechny byly moc dobré.

Belgické vafle

Belgické vafle

Dýňová polévka

Dýňovou polévku jsem poprvé ochutnala zhruba před 5 lety a zachutnala mi asi na třetí sousto. Ale potom… kdykoliv jsem ji někde na menu zahlédla, byla to jasná volba. Jen doma jsem si na ní ještě nějakou dobu netroufla. A nevím, proč. Je to opravdu hrozně jednoduché. A když pak ten krásně svítící krém vidíte, tak se musíte usmát. Je to talíř nabitý energií a výbornou chutí.

Suroviny:

1/2 dýně Hokkaido
voda
sůl
rozmarýn
1 smetana ke šlehání

Postup:

Dýni oloupeme a pokrájíme na menší kousky. V hrnci ji zalijeme vodou jen tak, aby byla ponořená. Osolíme, přidáme lžičku rozmarýnu a povaříme do měkka. Uvařenou dýni rozmixujeme ponorným mixérem a do krému vlijeme 1/2 – celou smetanu podle chuti. Ještě na chvilinku vrátíme na sporák, aby se prohřála i smetana a dochutíme případně solí nebo kořením. Na talíři posypeme nasucho opraženými semínky (třeba dýňovými) a podáváme.

Dýňová polévka

Dýňová polévka